Mexická historka
Teď tu máme trochu dějepisu. Ale nebojte, je ho tak akorát. A nikdo vás z toho nebude zkoušet. Slibuju. Naopak se můžete v rámci small talku blýsknout znalostí jedné události. Nebo získat body v AZ kvízu a vzít tak Aleši Zbořilovi vítr z plachty. Chci zmínit jedno povstání a jeho současný dozvuk v rámci Mexika. Jde o "akci" zapatistů v horském státě Chiapas.
Zapatova armáda národního osvobození (EZLN) zorganizovala v roce 1994 ozbrojenou operaci, jejím cílem bylo posílení práv chudých, zejména původních obyvatel (zemědělců) oblasti. Povstání bylo reakcí na ratifikaci dohody o volném obchodu NAFTA mezi Mexikem, USA a Kanadou. Ve městě San Crisobal de las Casas došlo k útoku na policejní stanice. Za útokem stáli právě příslušníci EZLN.
V oblasti žijí potomci původních obyvatel Tzotzilové, kteří jsou známi svým hrdým přístupem k vlastnímu kulturnímu dědictví. Kampaň povstalců se zasazovala za posílení práv žen, které se sloganem Mujeres con la dignidad rebelde (ženy s rebelskou ctí) také bojovaly na straně hnutí. Armáda povstání v krátké době potlačila.
Nyní po více než 20 letech je povstalecký duch spíš předmětem komerce. Vzpomínkové předměty s revolučními hesly všude kam se podíváte. V San Cristobal de las Casas jsem narazila hned na několik obchodů, kde pořídíte hrnečky, bločky nebo zrcadýlko s motivy zapatistické revoluce.
V San Cristobalu nejsou jen turisté. Kromě návštěvníků z Evropy jsou tu na dovolené i Mexičaní. Mají na sobě zimní kozačky, protože jsou zřejmě z tropičtější části země. Ulice bedlivě střeží policisté, ikdyž jsem se tu cítila bezpečně. Nebo právě pro to?
Ale městečko vás svou atmosférou a horami prostě dostane. Takže jsem si nakonec koupila zápisník, zrcátko i sošku jaguára. A kafe. A možná ještě další (malinko zbytečné) suvenýry, které jsem pak tahala v krosně dalších deset dní.
Podívala jsem se také do centra Tzotzilů - jde o vesničku San Juan Chamula s legendárním kostelem, kde probíhají modlitby velmi svérázným způsobem. Obětní předměty jsou například zalévány nápojem Coca Cola. Místní obyvatelé se na turisty na první (i na druhý) pohled dívají spíše jako na nutné zlo. Do kostela jsem nakoukla, ale cítila jsem se nepatřičně. Myslím, že se tam někdo právě chystal obětovat kuře. Fotky nemám, opravdu se to nehodilo.
Celkově jsem cítila, že místním na trhu není příjemné, že jsou tak populárním cílem návštěvníků. Nikdo nebyl zlý, jen se prostě raději dívají jinam. Což je možná normální reakce. Ale po ultravřelé pozornosti na jiných místech Mexika je to šok. Nebo trénink na nákup v českém supermarketu.