Kundera má za ušima

Tak a teď to vypadá, že se chci svést na vlně aktuálnosti a hájit přip. hanit Milana Kunderu. Je to pravda jen maličko. Konečně jsem totiž přečetla Kunderovy Směšné lásky. Dalo se to přečíst za jednu noc. Takže zážitek to byl dosti intenzivní. Doslov Jiřího Opelíka mě dostal. Budoucnost stojí na přítomnosti. Hedonistické teď a tady totiž umožňuje vůbec budoucnost tvořit. 

Nevím, jaký je Milan Kundera člověk. Neznám ho. V Paříži a v Brně jsem byla za 33 let dohromady týden, takže jsme spolu ani nebyli na kafi. Ale představuju si, že by bylo úžasné ho znát. Být na jeho přednášce - prý měl děsně převratné metody tvůrčího psaní. No ale stejně - kdybych ho potkala, tak bych se zmohla tak maximálně na pozdrav. 

Ale můžu číst jeho knížky. A tím i trošku cestovat v čase. Objevila jsem ho někdy v sedmnácti letech. Matematicky zběhlý čtenář si již spočetl, že ho "znám" asi 15let. Přečetla jsem pár jeho knih. Bez ohledu na okolnosti překladu jeho románů jsem ho četla v jazycích, které se mi dostaly pod ruku. Takže jsem se nasmála s knížkou Abschiedswalzer a přemýšlela nad Identity. 

A vlastně jediná jeho knížka, kterou jsem tehdy četla česky byla Nesmrtelnost. To mi mohlo být něco přes dvacet. A vím, že to pro mě byl hrozně silný a niterný zážitek. Takové  brr a vau dohromady. 

Dokonce jsem román zakoupila ve španělštině a cestoval se mnou spolu s pivem Kozel do Peru, aby byl předán jako dárek mamince mého kamaráda Jorgeho. Prostě jsem si říkala, že to budou dva úžasní reprezentanti naší kultury. I když Kundera vive en Francía, es un escritor checo muy especial, vysvětluju. Po pár měsících se ptám maminky emailem, jak se jí knížka líbí. Moc se omlouvala, je to na ní moc smutný kus. Takže si čtení dávkuje, ale určitě má v plánu knihu zdolat. To bylo v roce 2012.

A před pár týdny jsem si objednala Směšné lásky. Říkala jsem si, že nemůžu přeci opomíjet českou literaturu. A když chci číst v originále, tak je čas na starého dobrého Milana K.

A po přečtení Lásek jsem si objednala Nesmrtelnost.

Včera jsem si ji vyzvedla. A hrozně se těším, až ji začnu číst. Protože vím, že kdysi pro mě znamenala hodně. Laťka je vysoko, ale toho se u Milana Kundery nebojím. Agnes bude mít s sebou tolik vrstev, že se v ní najdu. A kdyby ne, tak to bude nový příběh.

Tohle je vůbec dobrá sebepoznávací metoda. Číst stejnou knížku každých deset až patnáct let. To se o sobě dozvíte věcí. Třeba to bude úplně jiná knížka. Je to jako jet na dovolenou na stejné místo po x(x) letech. Starý známý v novém. 

Asi je jasné, že nejsem ve věci rozporů kolem Milana Kundery nestranná. Nechápu, proč bychom jej měli zatratit proto, že žije jinde. Kauzy z Reflexu nekomentuji. Pokud bych chtěla odborný názor, tak si vážím spíše pohledu Pavla Kosatíka než pana Nováka, který si chce dopřát mediální pozornost a nakrmit nějaký vnitřní komplex.

Jestli se Milan Kundera vykrádá? Já jsem si toho nevšimla. Nebo mi to nevadí. Říkám si, že pokud má nějakou ústřední myšlenku, tak se to asi v příběhu objeví, Prostě pokud máte jako téma ochranu planety, tak vyvstane ve scifi i historické próze, prostě se tomu asi neubráníte.

Tak. Asi to byla jungovská synchronicita. Zrovna, když se ke Kunderovi vracím, tak je na titulcích novin. Proč jsem ho teda asi deset let vůbec nečetla? Zvláštní. Prozaické. Prostě jsem chodila na práce a na beletrii nebyl čas. 

Ale on má zřejmě za ušima a s tiskem nemluví. Už od poloviny 80. let. Já pro nepříliš dlouhém hledání našla tohle. Měl by to být záznam čínského překladatele, s kterým se M.K. potkal u svého baráku na jídlo. Nevím, jestli to tak je, ale text prolétnout můžete. Čínský server spíš poukazuje na to, jak je Kundera kritikem americké kultury. To by mi na Francouze sedělo :) 

A tak si říkám, jaké by to bylo jít s ním na kafe. K malému stolečku do kavárny pod jeho bytem. No stejnak by mi zaskočilo i to kafe.

Na fotce tentokrát není latinskoamerická kuriozita. Je tam citace z Nesmrtelnosti. Takže místo kritik Kunderovi osobnosti můžete (ne)kriticky vychutnat jeho literaturu. Mmmm.