Jak jsem šla na koncert a všechno dostalo hlubší smysl

Tak jsem poslední lednový den strávila na koncertu. Jednou za cca pět let chodím na show jedné pohodové kapely. Umím sice jen tři jejich písničky, ale mám štěstí, že je vždycky zahrajou. Z jejich vystoupení pokaždé čiší klídek a hravost. Taky je zajímavé vnímat, v jakém "stavu" na jejich koncerty chodím já. 

Já ve 24 letech, 29, atd. Takže jsem se ve svých 33 letech vypravila na koncert. Partner hlídal Marion. Měla jsem radost, že mě moje úžasná kamarádka Maruška vytáhla. Ale i obavy, protože jsem byla prostě unavená. A je to asi bláhová volba. Protože jsem přeci měla radši doma odpočívat. Jenže určitě bude mít smysl na koncert jít, honilo se mi hlavou.

A smysl to mělo. Byla jsem hrozně ráda, že jsem někde jinde. Ve staronové situaci. Na koncertě pohodové kapely. Asi půlhodinky jsem vedla sama se sebou polemiku, jestli si mám dát malé nebo velké pivo. Výčepní kulturáku to rozhodl za mě, protože točili jenom velký,

Koncert jsem si v rámci doléhající únavy užila. Ale tady na blogu se přiznám, že jsem se těšila domů. Domů uspávat malou. A myslím, že to tak bude už vždycky - nebo aspoň příštích pár let. I kdybych byla u pramenu Amazonky, viděla tukany a indiány a nejúžasnější západ Slunce, tak stejně budu myslet na to, že úplně obyčejný čas s mojí holčičkou doma by mi chyběl.

Tak kromě této prolaktinové pasáže mám díky koncertu i několik postřehů.

• Určitě to nebyla náhoda na koncert jít, protože klávesák, pro kterého mám za ta léta slabost, měl zrovna ten den narozeniny (znamení!).
• Ale co jsem si uvědomila a k čemu se tu zcela nesourodě chci dopídit patří do soudku pracovní inspirace. Zjistila jsem, že velkou část textů kapele píše jeden člověk. Prý je dle frontmana zásobuje spousty textů. Říkala jsem si, že půjde o nějakého uzavřeného podivína, který jen doma píše slova písniček. Ha, krátké hledání na internetu mi ukázalo, že jde o kreativního ředitele přední PR agentury. Frontmanka /krásné to slovo/ tedy hlavní zpěvačka kapely je zase kromě vystupování učitelkou na základní škole (ty vole!). Obojí mě fascinuje. Co mi na tom nedá spát? Evidentně totiž všechno jde.

Abych to zkusila vysvětlit nejen vám, ale i sobě. Pokud jste psavec, tak tvoříte jak v komerční sféře, tak v umělecké. Pokud jste performer (tady marně hledám český ekvivalent), tak dokážete zářit v koncertním i školním prostředí. Vaší stage je učebna nebo kulturák. 

Takže poučení pro ty, kdo hledají pravé povolání. Jde o to, objevit činnost, která je pro vás klíčová a tu lze potom projektovat na různé světy. Takže hlavu vzhůru.

A kdyby to někoho zajímalo, tak hravě a osobitě na mě působí 100 zvířat.