Račte do mexických hlubin

O Mexiku a kritice. Kdysi dávno jsem tenhle článek posílala do jednoho cestovatelského časopisu. Tehdy jsem myslela, že mi šéfredaktor pošle vřelý email a bude nadšený z mého autentického článku. Připadalo mi, že píšu tak nějak jinak. A byla to pravda. 

Přišla tvrdá kritika za neobjektivní a neprofi psaní. Byla jsem zdrcena. Teď už vím, že výtky ke stylu měly své opodstatnění. Holt se člověk musí vypsat a vědět pro koho píše. Tady máte variaci na článek.

Co to je cenote? Zatopená jeskyně na mayském poloostrově Yucatán. Nebo tajemná brána propojující civilizaci Mayů s podsvětím. Hluboké krasové propasti najdete ve střední Americe. Vypadá to, že na ně narazíte na každém kroku - je jich víc než 6.000. A jsou krom mayských pyramid také hlavním lákadlem pro návštěvníky Mexika. 

Co jsou tedy cenotes? Krasové jevy a posvátná místa, kam předci současného obyvatelstva přinášeli oběti? Nebo jsou jen místem relaxace; magickou destinací pro potápěče, kteří chtějí zažít něco jiného než "jen" moře? A jsou vůbec tak jedinečné?

Můžeme se podívat na konkrétní jeskyně. Cenote Ik Kil je takřka povinnou zastávkou na cestě k Chichén Itza. Nemůžete ji minout, ani kdybyste chtěli - upoutá vás obří reklama. Ale navzdory komerčnímu zátiší je to "ono", místo plné kouzel! Na rozdíl od Chichénu, který tolik neohromí. To zkuste raději popojet na ruiny do Palenque.

Při pokusu o šnorchlování se v temné vodě dají černé ryby spíše jen tušit . Přesto je to jedinečný zážitek. Ležíte na zádech a díváte se na oblohu. Modré nebe, po kterém putují oblaka, rámuje kus skalního převisu. Nebesa mají korunu z místní vegetace; liány přitom dopadají až na samotnou hladinu. Vnímáte chladnou vodu a slunce a napadne vás, že se dost možná zastavil i čas. 

Uši ponořené ve vodě vám umožní izolovat se od japonských turistů, kteří se vedle vás v početné skupince pohupují. Jsou ve vodě. Všichni mají zářivě oranžové záchranné vesty.

Za krátkou zmínku stojí i Gran Cenote, která se nachází nedaleko turistického plážového cíle - městečka Tulum, které možná znáte z přebalu průvodců po Yucatánu. Ve své soukromé sekci se tu potápějí taky želvy, což je příjemné zjištění nejen pro děti.

Cenote Dos Ojos je asi nejtajemnější jeskyní. Jde o dvě jeskyně, které svým tvarem opravdu připomínají oko. Tohle je pro mě zvláštní místo. Ke vstupní ceduli jsem dorazila 30 minut před zavíračkou. Stihla jsem si půjčit kolo a na své poměry hodně rychle překonala poslední tři kilometry, které mě dělily od prvního oka. Hurá, už se můžu zase ponořit na hladinu, relaxovat a šnorchlovat. Vzhledem k pokročilému času jsem se po chvilce přesunula k oku číslo dvě. Ve chvíli, kdy jsem dorazila, tak místo opouštěli italští potápěči. Najednou jsem měla jeskyni celou pro sebe! Cenote měla průzračnou zelenou hladinu, kterou vykouzlily poslední paprsky slunce..

V Dos Ojos se dá bez problémů šnorchlovat, pokud nemáte vybavení, lze jej zapůjčit. Voda tu není tak hluboká, dostane se sem více světla a rybky jsou tak o něco pestřejší. Samozřejmě nemůžou soupeřit s barevností mořským živočichů na nedalekém Conzumelu. Ale tady nejsme v moři ale ve sladké vodě kouzelné jeskyně. 

Čas utíká zřejmě docela rychle a najednou slyším trošku zvláštní zvuky. Po chvilce si uvědomím, že jde o netopýry, kteří v cenote panují po setmění. Jsme přeci v jeskyni. Takže se zdánlivým klidem avšak spěšně svou šnorchlovací seanci ukončuji.

Díky cenotes se dostanete do magického světa. A jste tak nějak v klidu. Co víc si přát. Potkáte u nich lidi ze všech koutů světa, ale i mexické rodiny ze severu země.

Nemám tu žádnou fotku cenote. Vlastně jsem pár snímků tehdy pořídila, ale jsou hrozně nemastné neslané. Takže nechám pracovat vaši fantazii. Představte si to!

Mexiko je na svou minulost hrdé. V zemi stále vládnou regionální rozdíly, ale její jih (poloostrov Yucatán) je mezi místními pro svou krásu vyhledávanou oblastí pro dovolenou. A to je moc dobře.

Fotka tedy není z cenotes, ale z jiného krásného místa. Z okolí Comitánu u hranic s Guatemalou. Taky zajímavá hlubina, nemyslíte?