Co mi dává mateřství

Je jasné, že mi toho mateřství hodně vzalo. Třeba spánek. Nebo možnost vytrhat si obočí bez toho, aniž bych musela dávat zrcátko dceři na hraní. Nebo schopnost vypít si kafe jinak než za studena. Ale já chci říct i to dobré. A že je toho hodně.

Znovu čtu. Asi si pomyslíte, že jsem úplně divná matka, protože na mateřské přeci na nic nemáme čas. Ale já jakmile dcera spí (halelůja), tak čtu. Obyčejnou beletrii. Neobyčejnou beletrii. Příběhy pro děti i pro dospělé. A člověku se otvírá nový svět.

Přemýšlím jinak. Najednou totiž člověk stojí mimo koloběh klasického pracovního života. To je nemusí být ráno v tu a tu hodinu v kanceláři. Což je divné. Ale vlastně si na to snadno zvyknete a začnete přemýšlet, jak si takový "vlastní režim" udržet. Tedy né být permanentně na mateřské. Ale začnete stále víc myslet na to, jak si začít fungovat na volné noze.

Dělám stejné věci pořád dokola. A nehrabe mi z toho tolik, jak by se dalo čekat. Samozřejmě, péče a hra s dětmi se dost často točí kolem rutinních aktivit. A teď se dost možná poprvé přesvědčuju o tom, že i monotónní úkony lze zvládat, pokud vám "to celé" dává smysl, Takže podvacáté zandavám obrázek lva do dřevěné kontury lva. A hrabe mi z toho jen trošku.

Chodím pravidelně ven. Bože, není to luxus, můžu vyrazit na procházku před polednem*, když ostatní trčej v kanclu. 

Píšu. A cítím, že je to činnost, kterou si chci uchovat. 

* Samozřejmě chodím před polednem ven jen sporadicky. Většinou vejrám do zdi a piju studený kafe.