O korejské krás(c)e

Čeká nás cesta v čase. Do dávných dob, kdy je třicítka v nedohlednu a jste v první práci. A jedete tlumočit do Jižní Koreje. Uvidíme, co si pamatuju. Možná už jsem na tom trochu jako můj děda, který si nejlíp vybavoval 50 let staré historky z vojny. Takže korejský kaleidoskop:

"You are beautiful", slyším na rušné ulici v korejském Daegu. Jo jo, je to na mě. Vzhledem k tomu, že jsme jediná hrozně vysoká (167cm) Evropanka v okolí, tak si mě venku všímají korejské holky. Ještě teď se trochu červenám. Ale bylo to fajn. V Praze ani v Novém Boru se mi to zatím nestalo. 

DMZ. To je demilitarizovaná zóna, "hranice" obou Korejí. Nechci zlehčovat konflikt obou zemí. Přeci jen nepodepsaly mírovou smlouvu a severští Kimové jsou střelci se vším všudy. Ale výlet do DMZ je čistě komerční akce. Jako když jdete do Santa Clausovy vesnice v Rovaniemi a vypadá to jako tržnice v českém pohraničí. Ale zpátky do Koreje. Udělat si fotku v památné místnosti a koukat dalekohledem do potěmkinovské severokorejské vesnice. To ve velké organizované skupince. 

Jídlo. Jídlo z trhu. Placka ze zelené cibule je nejlepší jídlo na světě. A celkově korejská kuchyně je opravdu nejlepší na světě. Po návratu jsem několik týdnů nemohla ani vidět naše knedlíky. Ale pak jsem zase zmákla svíčkovou se šesti.

Zákeřný ginseng. V Daegu měli ve vitríně obchodu zvláštní veliké kořeny, co připomínaly zmutovanou kedlubnu. Jmenovala se ginseng. Lámala jsem si hlavu, co to může být. Chtěla jsem jej přinést jako suvenýr. Ale nakonec jsem neměla odvahu. Doma jsem zjistila, že jde o zázračný ženšen. Škoda no.

Korejci hodně pracují. O dost víc hodin denně než u nás. A jak vypadá polední pauza? Rychlý oběd a pak alespoň pár minut spánku. Šlofíka si nedávají na gauči v relax zóně. Ale normálně před obrazovkou počítače. Na státní svátek bylo volno. Takže se nešlo do práce. Čekali byste, že místní půjdou třeba na výlet s rodinou. Šli na výlet - výstup na horu, ale v rámci pracovního týmu.

Špičaté hory s horou lidí. Korea má krásné, nezvyklé hory, s chrámy a zlatým buddhou. A je tam v neděli hrozně moc lidí, jdou ve velkých skupinách. Asi zas hromadný výlet kolegů z práce.

Hahoe Folk Village. Asi nejhezčí výlet. Je to vlastně skanzen. Obraz toho, jak se žilo dřív. Žehlení paličkami. Dřevěné masky. Pokud jste další den v rušném metropoli Soulu, tak je to docela rozdíl.

Už jsem zmiňovala jídlo? Kromě toho, že máte k hlavní jídlu asi 7 mističek s různými přílohami, tak mají i speciální restaurace, kde máte uprostřed stolku vlastní gril. 

Vojenská služba. Kolega, který vypadá, že by ho mohl odfouknout i středně silný vítr, pyšně ukazuje fotky z vojenského cvičení. Je v záloze, takže musí jednou za rok na několikadenní trénink.

V Koreji můžete nakupovat oslnivou módu. Třeba náušnice a kabelky. Co se týče oblečení, tak jsem si nikdy nic nevyzkoušela. V Daegu bylo strašně moc obchodů, ale vypadalo to, že by mi nic nebylo, ani kdyby mi bylo 13. Holt jsem byla s EU velikostí M úplně mimo zdejší trh.  Zato noha velikost 37 byla průměr. 

Učila jsem se korejsky. Vážně. Dokázala jsem říct pár frází. Pochopila jsem systém písma, abych si dokázala přečíst název destinace na nádraží a odjela správným autobusem. Dneska mi to příjde jako sci-fi.

Každou neděli jsem sedla do rychlovlaku a prozkoumávala jiný cípek Koreje. To mi přijde taky jako scifi.

Jednou jsem nepochopila systém kontroly lístku v autobuse. Ukázala jsem jej řidiči při nástupu, sedla na místo a lístek odložila. Autobus se zaplnil. Pan řidič se zvedl a začal procházet autobus. Kontroloval lístky. Já jsem svůj lovila v kabelce. Šmátrala v kapsách. Vyndavala celou kabelku. Zandavala celou kabelku. Postarší místní mě zřejmě sledovali. Když jsem po nekonečných minutách lístek vylovila, ozval se potlesk. Uf. 

Korejští kolegové byli hrozně laskaví, milí, ochotní pomoci. A galantní.

Procházka ulicemi. Je tam hrozně moc lidí, ale vlastně vám to nevadí. Tak nějak to k Daegu patřilo. Pamatuju si, že jsem jednou projížděla kolem ulice s elektronikou. To znamená, že ve 20 z 20 výloh byly vystaveny zesilovače. Hned pod elektronikou ulicí byla ulice svatebních šatu. Ve 20 z 20 výloh...

Bydlení v hotelu. Když bydlíte v hotelu, tak nemusíte uklízet. Máte televizi defakto rovnou v posteli. Ale na měsíc to úplně stačí.

Korea je krásná. Snad mi to latinskoamerické země odpustí. Vždycky zůstane mojí první dalekou destinací. Vzdálený románek. Mmmm. 

Fotka výše je opravdu z Koreje. Neptejte se odkud. Nevím to. Je mi za to trošku trapně. Ale aspoň můžu dávat chytré rady - pište si, kde jste (byli). Teď to samozřejmě víte, ale za osm let budete v pytli. No dobře. Měl by to být chrám Bulguksa. Ale stejně si to pište!